zsklecany2 

60 alb 3 755 zobrazení
reklama
32 fotek, 23.6.2014, 221 zobrazení, přidat komentář
Konec školního roku se blíží a my vyrazili užít si jeden z posledních dnů na zámek Loučeň a do labyrintů.
Na loučeňském zámku jsme poznali zámek ze své dětské perspektivy. Prováděla nás kněžna Marie a ukázala nám, jak se na zámku žilo, stolovalo, jaké měly šlechtické děti oblíbené hračky, co jim na zámku chybělo ve srovnání s dnešní dobou, a co měli proti nám navíc...
Po té nás čekalo jedenáct zahradních labyrintů a bludišť na jednom místě, v zeleni historického anglického parku. To je labyrintárium Loučeň.

Labyrinty a bludiště

Co jsou labyrinty?
Labyrintem vede jediná cesta, byť pořádně klikatá. Oproti tomu v bludišti narazíte na mnohá rozcestí. A přitom ne každá z cest, kterou si na těchto rozcestích vyberete, vede tím správným směrem.

Labyrinty jsou magické. To je další důvod, proč se s nimi seznámit. Jsou téměř tak staré, jako lidstvo samo. Labyrinty užívali třeba Keltové, abychom nejprve jmenovali nám geograficky blízkou civilizaci. Už ve starověku je ale znali třeba i obyvatelé daleké Indie. V pohanských dobách měly na lidi v mnohém podobný vliv, jako později vznikající náboženství.Labyrinty lidem dobíjejí energii.

Labyrinty a bludiště na zámku Loučeň
Bludiště a labyrinty propojuje přesně vytyčená naučná stezka s obsáhlými, tématicky řazenými informacemi o historických kořenech, ale i současnosti labyrintů a bludišť. Dozvíte se z ní, že labyrint hrál odpradávna svoji mnohdy tajemnou roli v rozličných starých světových kulturách - od starověkých Keltů, přes gotické katedrály, až po indiánské kultury amerického kontinentu. Při své cestě jedinečným zámeckým parkem o celkové rozloze 23 hektarů budete postupně míjet následující bludiště a labyrinty:

1. Buxusové bludiště

(400 m2), umístěné v těsném sousedství jižního, bočního traktu zámku, je připomínkou klasických, ornamentálně pojatých labyrintů známých z barokních zámeckých zahrad. Za cizokrajným názvem buxus se neskrývá nic záhadnějšího než nízká, věčně zelená keříková rostlina, které jsme v našich zeměpisných šířkách pro její odolnost běžně zvyklí říkat zimostráz.

2. Světelný labyrint

(100 m2) zabírá v souladu s barokní symetrií střed otevřeného zámeckého nádvoří. Přes den je velmi nenápadný, po setmění ale dokáže naplno očarovat svým kouzlem. Průchod do středu labyrintu vedoucí spletitou cestou značenou celkem 340 zemními svítidly může být atraktivním doplňkem k občasně pořádaným nočním prohlídkám zámeckých interiérů.

3. Travnatý labyrint

(145 m2) situovaný naproti vchodu do zámecké kaple má v kruhovém půdorysu zakomponován tvar kříže - vzhledem k umístění je to motiv víc než příhodný, používaný jako klasická forma již od středověku, kdy měla náboženská symbolika mnohem větší váhu než dnes. Cesta pro poutníky, neustále se točící, vede drcenou antukou, předěly mezi cestami pak vytváří travnatý drn. Svěží zeleň trávy se sytou oranží antuky působí neobyčejně harmonickým dojmem.

4. Tisové bludiště

(1 450 m2) je zdaleka největší jednotkou mezi loučeňskými bludišti a labyrinty. S předpokládaným rychlým růstem živého tisového plotu poroste i příjemný stín, který plot vydává, ale především pak dokonalost Vašeho úkrytu před očima těch, s nimiž budete radost ze zábavného pobytu v bludišti sdílet. Od roku 2012, tedy 5 let po jejich vysázení, už tisy v největším loučeňském bludišti dokážou skrýt i postavu toho nejvyššího taťky. Do nitra bludiště se vstupuje přes schodišťovou lávku. Je na Vás, abyste našli cestu ke druhé z lávek, která Vás naopak ze spletitého bludiště vyvede. Anebo můžete dřevěné lávky použít jen pro lepší orientaci coby vyhlídkové věže a bludiště projít klasicky - tak, abyste nevynechali žádné ze tří kruhových prostranství v jeho nitru.

5. Dlážděné bludiště

(63 m2) má komorní rozměry a je kouzelné svojí variabilitou. Je vystavěno v kruhu z pálených, glazovaných dlaždic tří barev, z nichž jedna je použita pro body, v nichž se cesta rozděluje na dvě větve ve zbylých dvou barvách. Už před vstupem do bludiště se můžete rozhodnout, zda budete tyto větvící body ignorovat a celou cestu absolvujete po cestě jedné barvy, nebo budete pro zpestření v místech křížení pravidelně střídat cesty obou barev. V sousedství dlážděného bludiště je příjemný altán, ve kterém si přesně v půli Vašeho putování mezi labyrinty a bludišti jistě rádi odpočinete a případně přečkáte malou přeháňku, po níž se určitě zase vyčasí.

6. Palisádové bludiště

(255 m2) budované z řetězících se hradeb smrkových kůlů má netradiční tvar obřího otisku lidského chodidla. To si ovšem uvědomíte až tehdy, jakmile se v samém závěru probloudíte k vyvýšenému můstku. Z něho získáte jako odměnu za dobrý odhad a orientaci patřičný nadhled nad místem, které Vás ještě pár sekund před tím tak příjemně potrápilo. Z můstku se pak spustíte zpátky na zem skluzavkou, která bez problémů a bez jakýchkoli neblahých následků na šatech sveze i dospělé. Pokud uprostřed bloudění zjistíte, že rozlehlé palisádové bludiště je pro Vás poněkud velkou porcí, můžete hned na několika místech z bludiště vystoupit únikovými kovovými vrátky. Kůly palisádového bludiště měří na výšku 140 cm. Je v tom důmyslný úmysl: Vaše dítě se v bludišti zaručeně ztratí. Ale Vy nad ním neztratíte dohled.

7. Kamenný labyrint

(590 m2) je podle odborníků energeticky nejnabitějším loučeňským labyrintem a odkazuje svým stylem na labyrinty dávných Keltů. Neklamným důkazem toho, že jste dospěli k cíli, bude fakt, že se ocitnete v těsném sousedství středové tajemné mohyly. Valouny, které posloužily jako stavební materiál, opracovala do současných hladkých tvarů síla vodního živlu: Vyzdviženy byly ze dna Labe. Při putování dál po naučné stezce zjistíte, že největší koncentraci kamenných labyrintů najdete dodnes ve Skandinávii a Pobaltí. Vikingové byli v tomto směru Keltům velmi podobní. Před letní olympiádou 2012 v Londýně v našem kamenném labyrintu dobíjela energii oštěpařka Barbora Špotáková. A byla z toho naprosto suverénní zlatá medaile!

8. Provazové bludiště

si nejlépe vychutnáte při návštěvě Loučeně s početnější skupinou - může tedy přinést nezapomenutelné zážitky školním či táborovým skupinám, ale má potenciál být také příjemným dějištěm doprovodného programu outdoorové firemní akce. Spletitý systém lan o čtyřech různých barvách umožňuje zapojit do hry až čtyři různá družstva. Cílem je být při kopírování cesty podél provazů v barvě svého družstva co nejhbitější a co nejrychleji předat štafetu dalšímu členovi vlastního družstva.

9. Pískovcový labyrint

(245 m2) Vám navzdory názvu rozhodně boty nezašpiní - cesta do jeho nitra totiž nevede po sypkém písku, ale po pevné dlažbě z opracovaného, dokonale zarovnaného pískovce. Pískovcový labyrint má ze všech labyrintů nejkrásnější zasazení do přírody: Velkou část parku odtud máte jako na dlani. Jste skoro na konci putování - možná pro Vás bude rozhled kolem sebe dostatečným lákadlem pro to, abyste v parku posečkali i po poznání posledního, desátého labyrintu, a začali park vnímat jinými očima, zrakem, který se následně soustředí na pozorování krás starých a vzácných stromů či živočichů, jejichž přítomnosti v parku jste si pro samé nadšení z labyrintů a soustředění na jejich zdolávání doposud nevšimli. Nepřehlédněte statnou, dobrodružně rozvětvenou borovici poblíž labyrintu a zkuste objevit vzácného brouka roháče.

10. Prstový labyrint

(0, 5 m2) už Vám neubere příliš sil. Na konci putování o deseti etapách už celé Vaše tělo nebude muset putovat po trase rozložené na několika stovkách čtverečných metrů. Podmínky a pravidla hry v posledním loučeňském bludišti se výrazně mění: Nohy už sice máte s velkou pravděpodobností unavené, ale v rukou je stále ještě nevyčerpaná energie. Stačí Vám jediný prst, abyste jím prošli labyrint vytesaný do boku mohutného menhiru. Ovšem pozor! Alespoň pro děti mající respekt ze strašidelných bytostí to až tak jednoduché nebude: Je nutné překonat strach a projít kolem velké sochy hrůzného Minotaura. Tato postava je upomínkou na patrně nejznámější labyrint světa, který Minotaurus, napůl člověk, napůl býk, střežil v krétském Knossu.

11. Písmenkový labyrint

(64 m2), umístěný nedaleko amfiteátru, v místě, odkud je nádherný pohled do údolní části parku s pískovcovým labyrintem, je novějším přírůstkem loučeňského labyrintária, vytvořeným roku 2011. Dlaždice imitující řez stromem jsou opatřeny písmeny. Půjdete-li po písmenech tak, abyste postupovali po textu známé písně Jede, jede poštovský panáček, připomínající fakt, že majitelé loučeňského zámku Thurn - Taxisové byli zakladateli evropské pošty, zdárně najdete střed labyrintu. Jen pozor na vyvrcholení textu písně - má v sobě překvapení, které se odchyluje od originálního znění zmíněné pošťácké fanfáry. Pokud budete mít víc času, můžete zabavit své dítě, svoji drahou polovičku, či sebe samého hledáním 4 písmen abecedy, která v písmenkovém labyrintu chybí.

V labyrintech jsme se pořádně vyběhali a naštěstí nikdo z nás se nezabloudil. A tak můžeme všichni vyrazit ještě ve středu do Mirákula. Už se moc těšíme :-)
11 fotek, 5.5.2014, 90 zobrazení, přidat komentář
49 fotek, 5.6.2014, 103 zobrazení, přidat komentář
Ve čtvrtek 5.6. 2014 nás navštívila paní Dvořáková a paní Hnátová, které nás učily základy první pomoci. Naučili jsme se důležitá telefoní čísla. Dozvěděli se a vyzkoušeli si první pomoc při popálení, krvácení, zlomenině, vyraženém dechu a kolapsu. Na závěr si všichni vyzkoušeli masáž srdce.
Moc děkujeme.
54 fotek, 29.1.2014, 45 zobrazení, přidat komentář
Co potřebují ovečky ke spokojenému životu a k čemu jsou nám užitečné? Navštívili jsme ovčín, připravili krmení a podívali se na ovčí stádo. Seznámili jsme se s ovčí vlnou, jejími vlastnostmi a starými technikami ručního zpracování. Technikou mokrého filcování jsme si nakonec vyrobili “kouzel-nou” kuličku s překvapením.
20 fotek, květen 2014, 84 zobrazení, přidat komentář
30. dubna 2014 přiletěly do prvních tříd čarodějnice a pracovaly na čarodějnických úkolech. Vše zvládly na jedničku, vždyť také umí čarovat.
13 fotek, březen 2014, 142 zobrazení, přidat komentář
První jarní den jsme na prvním stupni oslavili barevným týdnem. Pondělí červené, úterý puntíkaté, středa modrá, čtvrtek pruhovaný a žlutý pátek.
Zapojili jsme se všichni a získali krásné druhé místo , ale především to byla zábava :-)
42 fotek, prosinec 2013, 70 zobrazení, přidat komentář
Před vánocemi jsme opět vyrazili do Toulcova dvora. Tentokrát nás čekal program Vánoce na statku a opět jsme se dozvděli mnoho nového. Dozvědli jsme se, kdo byl sv. Ambrož a jak se dříve zdobil stromeček?'' Seznámili jsme se s životem našich předků na venkově v době předvánoční a vánoční. Povídali si o jejich způsobu života, tradicích a obřadech spojených s oslavou Vánoc a společně si zazpívali několik koled. Ve druhé části programu nás čekaly rukodělné dílničky. Ozdobili jsme si například perníčky, upekli tradiční vánoční pečivo, vyrobili svíčku ze včelího vosku a další vánoční výrobky. To vše ve slavnostně vyzdobených historických prostorech barokních stájí.
34 fotek, 7.11.2013, 108 zobrazení, přidat komentář
Koza Róza a její kamarádi je vzdělávací program, který jsme ve čtvrtek 7.11. 2013 navštívili v Toulcově dvoře.
Nejpre jsme se seznámili s rodinou, která si koupila kozu. Děti se dozvěděly, proč lidé chovají domácí zvířata a jak se o ně musí správně starat. Společně jsme si prohlédli kozí chlívek a navštívíli kozu Rózu, krávu Jitku a ovci Julii ve výběhu. Zjistili jsme, podle čeho rozeznáme členy zvířecích rodin a zahráli si hru na splašená kůzlátka. Na dřevěné koze jsme si vyzkoušeli dojení a na závěr si řekli, co všechno se vyrábí z mléka a ochutnali jsme kozí sýr.
33 fotek, říjen 2013, 132 zobrazení, přidat komentář
Poslední den před podzimními prázdninami 25.10. 2012 pro nás staří duchové školy přichystali Strašidelnou halloweenskou školu plnou strašidel a strašiúkolů.
Místo dětí se ve škole sešli čarodějové, kostlivci, upíři, piráti a další podivné bytosti.
Ve škole nás ráno přivítali rozsvícené dýně a ve třídě ,,obří,, začarovaný pavouk, který prý jí zlobivé děti. Jestli to je pravda, jsme nezjistili, protože všichni byli moc hodní a pečlivě pracovali na strašiúkolech.
Odměnou byla malá sladkost, krásné fotky a hlavně zážitky z tohoto dne.
13 fotek, srpen 2010 až říjen 2013, 87 zobrazení, přidat komentář
Ve středu 2.10. 2013 jsme navštívili Planetárium v Praze. Na programu byla pohádka O Rozpůlené hvězdě:

“… Budu vám vyprávět o tom co se událo dávno-nedávno ve dvou královstvích, která byste těžko hledali na starých mapách, protože ta království byla nejen velice malá, ale dokonce jenom poloviční. Byla to dvě půlkrálovství: večerní a ranní. Ve večerním půlkrálovství vládla královna Večernice. Byla to krásná, ale zasmušilá paní, chodila pořád v černých šatech a bylo vidět, že ji něco trápí …”
Pohádkový příběh o dvou královstvích, kde je zakázáno dívat se na oblohu a vůbec se tam dějí divné věci. Jsou Večernice a Jitřenka dvě sestry nebo jedna a táž planeta Venuše?
Zajímá Vás, jak pohádka dopadla??? Mohu jen prozradit, že jako každá pohádka i tato má šťastný konec.

Po pohádce jsme šli ještě prozkoumat jedno hřiště ve Stromovce a pak už hurááá na autobus a zpět do Klecan.
13 fotek, 25.9.2013, 79 zobrazení, přidat komentář
Ve středu 25.9.2013 jsme se vydali do Klecánek. Počasí nám přálo a výlet se nám tedy povedl.
Po překonání několika malých překážek v podobě blátivé cesty a potoka bez lávky jsme unavení a hladoví dorazili zpět do školy.
284 fotek a 6 videí, září 2013, 202 zobrazení, přidat komentář
Myslím, že jsme si adaptační víkend na chatě Muhu v Jizerských horách užili. Čekalo nás mnoho her, které žádaly spolupráci a soustředění. I přes to, že nám počasí příliš nepřálo, užili jsme si víkend plný smíchu, sportu a zábavy. Jen ten discgolf jsme nestihli, tak snad příště :-).
991 fotek, 28.6.2013, 128 zobrazení, přidat komentář
81 fotek, 15.5.2013, 66 zobrazení, přidat komentář
V středu 15.5.2013 jsme se účastnili dopravní soutěže mladého cyklisty, kterou pořádala škola.
Vyzkoušeli jsme si první pomoc, zjistili, co vše je povinná výbava kola.
Na kolech jsme pod dohledem policistů projížděli křižovatky a řešili složité dopravní situace. A na závěř jsme měli možnost předvést naše cyklistické dovednosti na ,,opičí cyklo dráze,,.
Asi nejvíce se nám líbili opilecké brýle, které všem slušeli, nemyslíte???
18 fotek, červen 2011 až duben 2013, 98 zobrazení, přidat komentář
Strhující akrobatické a cirkusové disciplíny za účasti Cirku La Putyka!

Na abiturientském večírku po třiceti letech si bývalí spolužáci oživí vzpomínky ze školních lavic.
A pamatujete, jak jste mě zavřeli do tabule? A víš, jak nás tahali pořád za uši?
Bleskovou proměnou se v okamžiku ocitneme v první třídě. Neuvěřitelné školní příhody se odehrají
v neuvěřitelném pohybovém ztvárnění. Valentýn objeví tajemství školní tabule. Cecílie díky svému zlobení naučí všechny děti létat. A vůbec, kdo je nejlepším učitelem počtů? To se dozvíte se v cirkuse!
Inscenace ve stylu nového cirkusu kombinuje akrobacii, tanec, hudbu a loutky v objetí hravé divadelní poetiky.
více o Cirku La Putyka naleznete zde: oficiální web Cirku La Putyka
V úterý 9.4. jsme byli v divadle Minor na představení ,,Cirkus bude?".
Tři holky a pět kluků, kteří jsou bývalí spolužáci, měli třídní sraz a vzpomínali na dětství. Valentýnovi se chtělo ve škole hrozně spát, a tak se zeptal dědy, proč. Dozvěděl se, že tabule je dělaná z noční tmy, a když se něco smaže, octne se to na druhé straně. ... Verča Skalová
Jak vzpomínali, vzpomněli si i na Cecílii, jak měla velké uši. Cecílie si stěžovala, že se jí budou děti smát. Sice se jí všichni smáli, ale vše věděla. Cecílie slyšela učitele, jak říkají, že budou děti tahat za uši. Cecílie odletí do ciziny a děti chtějí. aby je učitelé tahali za uši. Ti jim slíbí, že když budou vše umět, tak je budou tahat. Když mají uši vytahané, letí za Cecílií a dohodnou se, že poletí do Afriky. ... Eliška Mičánová
Ve třetím příběhu je hlavní postavou kůň Bělásek, který se stane nejlepším učitelem počtů. Ale než k tomu dospěl, byl unesen cirkusáky a Hubert a Roman se rozhodnou ho najít....
V posledním, čtvrtém příběhu, postaví děti dva sněhuláky, kteří by chtěli poznat léto... Nela Špechtnerová
14 fotek, 8.4.2013, 65 zobrazení, přidat komentář
V pondělí 8.4. jsme navštívili městskou knihovnu. Nejdříve si ti, kteří ji nemají, založili průkazku čtenáře. Potom jsme si mohli prohlédnout a případně si půjčit knížky, které nás zaujaly.
Poezie, beletrie, fantasy, dobrodružné knihy, dětské a naučné knihy, detektivky, dívčí romány ... to vše jsme měli na výběr a proto někteří z nás dlouho váhali.
Městská knihovna je velká a knihy jsou zde řazeny abecedně podle příjmení autorů.
Když měli všichni vybráno, měli jsme chvilku pro sebe a každý si četl svoji vypůjčenou knížku.
Na závěr jsme se rozdělili na tří skupin a zahráli si hru.
Prvním úkolem bylo najít knihu určitého autora, naše skupina měla Phillippa Vandenberga - Purpurové stíny.
V nalezené knize byl další úkol. Tentokrát jsme hledali knihu Petera Jamese - Muž v černé kukle, ve které byl další vzkaz: ,, Uhodnete-li hádanku, získáte celý název další knížky. Přijel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr. '' Kniha byla od Carol Oatesové - ????? po Velikonocích.
Poslední úkol byl pro všechny stejný. Zadaní znělo : ,, Najděte pět knih, jejichž název začíná na M''.
Po splnění všech úkolů nás čekala sladká odměna a cesta zpět do školy.
Verča Skalová a Eli Němečková
61 fotek, 13.2.2013, 114 zobrazení, přidat komentář
Ve středu 13.2.2013 jsme se opět vydali do Toulcova Dvora, tentokrát na program ,,Cesta ke chlebu''.
Krátce po příjezdu jsme se vydali na mlata, kde se dříve mlátilo obilí. I my jsme si to vyzkoušeli, ale venku. Obilí jsme tloukli cepy a abychom se neumlátili, pomáhali jsme si, stejně jako naši předci, říkankou.
Zrnka obilí jsme již v teple u vyhřáté trouby namleli, prosáli a ze vzniklé mouky a dalších maličkostí zadělali těsto na chléb. Než těsto vykynulo, šli jsme poznávat a určovat další předměty, které souviseli s chlebem.
Z vykynutého těsta si každý vytvořil svůj malý bochánek, který si ozdobil tím, co má nejraději.
Bochánky ale také musely chvíli kynout. My jsme mezitím měli za úkol, poskládat obrázky, na kterých byla celá cesta ke chlebu, ve správném pořadí.
Pak už se daly chlebíčky péct a za chvilku si každý z nás odnášel domů svůj malý, voňavý chléb.
Myslím, že si celá 5. A výlet moc užila.
Jonáš Vlasák a Eva Šilhavecká
99 fotek, leden 2013, 155 zobrazení, přidat komentář
Lyžák - Velká Úpa
Jo, lyžák. To byl pro mě nezapomenutelný zážitek. I když jsem poprvé stála na lyžích, bylo to úžasné. Byla jsem ve čtvrtém družstvu , jménem ,,Miláčkové''. Tak nám říkal náš instruktor Vašek. Úplně mi přirostl k srdci. Věděla jsem, že se na něj mohu ve všem spolehnout. Vše mě naučil...
No, ale zpátky k věci.
Když jsme přijeli, museli jsme vynosit všechna naše zavazadla od autobusu k hotelu Javoří mlýn, kde jsme byli ubytovaní. Pak nás čekal oběd a pak: ,,Huráááá na lyže...''.
Moc jsem si to užila. Tak neváhejte a jeďte v zimě do Velké Úpy.
Nela Špechtnerová 5.A
29 fotek, červen 2010, 137 zobrazení, přidat komentář

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron